„Dovolte, abychom se tímto představením vyznali z lásky ke kabaretům, music-hallům a tingl-tanglům, ve kterých jsme nikdy v životě nebyli, ale jejichž atmosféru tušíme.“ / Jiří Suchý & Jiří Šlitr, program ke hře Jonáš a tingl-tangl

A právě touto tušenou atmosférou je prosycena Mlsná píseň: restaurace a kabaret, místo tak trochu mimo prostor a čas, kde se prolínají vůně švestkových knedlíků, kávových zrn i pivní pěny, a třeskuté piánové akordy s cinkáním sklenic, šustěním kostýmů i štěkotem kuchyňských nožů. Místo, kam se lidé chodí nejen najíst a napít, ale také se bavit, vyprávět vtipy, hrát, zpívat a tančit, léčit se ze svých frustrací, nebo si naopak nějaké nové pořídit; někteří tu i pracují. Lidé tu prožívají své příběhy a dostávají se do nejrůznějších situací – a je jedno zdali u stolu, v kuchyni nebo na malém pódiu u piána.

Je to naše pocta všem putykám, špeluňkám, nálevnám, hospodám, hostincům, výčepům, krčmám, pivnicím, šenkům, bufetům, vinárnám, barům, restauracím, jídelnám, kavárnám, cukrárnám, čajovnám, šantánům, kabaretům, varieté, tančírnám, restaurantům i salónům, ve kterých se rodí malá i velká dramata — a kde i ti největší filosofové dokážou ztratit hlavu nad šnytem, dortíkem nebo tanečním krokem.

Zároveň je to malá uctivá poklona Osvobozenému divadlu, Semaforu a všem „divadlům malých forem“, kde se vždy mnoho uměleckých ingrediencí slévalo do šmrncovního eintopfu bezbřehé zábavy a legrace. LASO k tomu poprvé ve svých dějinách přidává kompletně původní hudbu — tak jako V+W měli svého Ježka a Suchý svého Šlitra, tak i naši kmenoví autoři K+K mají svého Göttlicha. A kde je Šlitr, tam nemůže chybět ani „Pilarka“ (a i tu máme naši vlastní 😉).

Ačkoli by se to celé mohlo tvářit jako písňová revue, kde děj postává opřen o bar a nikam se nežene, stejně se nám do toho (zase!) vkradl příběh. Mlsná píseň tak trochu neví, čím chce být – jestli noblesním restaurantem, nebo nablýskanou bídou… ale své věrné návštěvníky a fandy už evidentně má. Přibudete mezi ně i vy?